Domácí dárky (nejen) na příští Vánoce

Domácí dárky (nejen) na příští Vánoce

Tříkrálovým víkendem skončilo celé období Vánoc a já se postupně zase nořím do toho, čemu říkám práce. Dlouhé šicí období nasměrovalo mé stroje do servisu, a tak je trocha času sednout a napsat článek. 

Takový souhrn, který se mi bude jistě hodit před příštími Vánoci. A vám možná taky. A možná nejen na Vánoce.

Rozhodla jsem se ukázat Vám, jaké hand made dárky se u nás balily a pak zase rozbalovaly pod stromečkem. 

Často, když vyprávím o tom, jak s dětmi vyrábíme dárky, slýchám “no joo, jenže TY jsi ŠIKOVNÁ! Já mám obě ruce levé a prostě.. no nee. Raději něco koupím”. Na to já většinou opáčím, že nejde ani tak o šikovné ruce, jako spíše o nápad. Může být to nejcennější a realizace může stát pár minut a/nebo pár kaček. A někdy ani to ne, což vám ukážu na konci článku.

Původně jsem chtěla dárky tohoto roku rozdělit na ty, co jsme dostali a ty, co jsme darovali, ale nakonec stanovuji tyto kategorie (a nemíním to jako rozdělení našich blízkých, kteří nás obdarovávali):

  1. Obě ruce levé, nevyrobím nic, natož s dětmi.
  2. Mám jednu ruku levou, jednu pravou a děti chtějí všechno dělat se mnou.
  3. Jsem šikovná a ráda se učím další a další techniky.
  4. Jsem mistr světa amoleta, děti nemám nebo už jsou z domu a mám na vyrábění čas.

Takže si vyberte libovolnou kategorii a nechte se inspirovat. 

1. Obě ruce levé, nevyrobím nic, natož s dětmi

Sem spadá dárek, který jsem vyrobila mému upracovanému muži – zenová zahrádka na stůl. Inspirace na mě skočila ani nevím kde, ale Pinterest mi nabídl hned několik desítek variant k zpracování. Stačilo zakoupit dřevěnou krabičku a písek ve zverimexu (byla jsem líná čistit a prosívat písek z pískoviště a 3 kg stály ani ne 50,-Kč). Hezké kameny jsou k posbírání všude venku, lávový kámen nebo oblázky hematitu u nás prodávají na kusy v ezo prodejně, kam chodím moc ráda právě kvůli kamení. Jednoduché hrabičky vznikly za minutu z vrbové větvičky ze zahrady, jen jsem ji nařízla a omotala provázkem. Věřte mi, úplně by stačila špejle od nanuku (nebo hrábě z dětského ponylandu). 

Dalšími skvělými dárky velmi snadnými na výrobu je třeba bylinková sůl, ochucený olej nebo vlastnoručně namíchaný bylinný čaj. Když vyberete hezké sklenice nebo si pohrajete se obyčejnými zavařovačkami, výsledek je i oku libý a těší obdarovaného dlouhou dobu i v kuchyni na poličce. Recepty vám vystrčí google v množství větším než malém :).



2. Mám jednu ruku levou, jednu pravou a děti chtějí všechno dělat se mnou

Naše děti se mnou chtějí vyrábět všechno. Už někdy peču i štrůdl tajně, protože každá taková akce je doprovázena nekonečným vyjasňováním, kdo co kdy bude dělat, kdo co míchal/strouhal/vážil a chystal více nebo déle a co je čí půlka stolu. A to už se dost špatně dělí, neb jsou tři a ten nejmenší dosáhl svého vyráběcího věku už dávno (jsou mu dva a půl) a myslím, že si myslí, že umí všechno jako jeho sestry (a těm je šest a osm). A ty umí VŠECHNO! Hledám tedy nápady poměrně jednoduché, hodně zábavné (pro všechny), takové, kde je více typů aktivity a je možné rozdělit úkoly.

Osvědčila se nám výroba mýdel z glycerinové hmoty. Jednoduše se roztopí, obarví, ovoní a nalévá do formiček. Osobně bych se raději pustila do výroby pořádného mýdla z tuku a hydroxidu, ale holt se třemi pomocníky jsem ráda za tohle. 

Letos nově nás nadchly domácí balzámy na rty. Dříve jsem zkoušela vyrábět i koupelové šumivky, na které letos nezbyl čas, ale nakonec jsme jimi byli obdarováni kamarádkou :). Obojí je velký zážitek pro mě i pro děti.

Recepty většino náhodně vygůglím, na internetu je jich spousta, vesměs skončím tady. Letošní recept na balzámy jsem vytáhla zde. Povedl se.

Úžasná pudélka jsem objevila úplně náhodou (a za hubičku) v Kiku v regálu s výtvarnými potřebami, podobná mají na ekokoza.cz . Pro vlastní potřeby recyklujeme taky použité obaly od jiných balzámů.

Někdy děti zasednou společně ke stolu a každý může pracovat nerušeně na svém vlastním projektu. Třeba při výrobě rolovaných svíček ze včelích plátů. Letos jsme objevili geniální upgrade pomocí fénu, plát se nahřeje a jde srolovat jedna báseň (a s fénem je taky velká sranda, všecko lítá po stole…, no…).

Do kategorie jednoduchých dárků řadím i krásný nápad, jak pokojovou rostlinu povýšit na designovou dekoraci. Tillandsie jsou zajímavé kytky samy o sobě a desetiminutové aranžmá jim dává šmrnc. Letos je ode mě dostalo šest žen a všechny vypadaly, že se jim tahle podivnost líbí :). Testovací výroba byla už na podzim, krátký report s informacemi visí v blogu o kus níže.


Mám ráda dárky a projekty, na kterých máme s dětmi každý svůj díl práce, svůj otisk, rukopis. Využívám toho, co dětem jde a přidám to, co umím já. Využijeme jednoduché postupy a techniky a vznikne luxusní originální výrobek. 

Takovým způsobem vznikají naše šité projekty, letos dvě prostírky pro babičku

Holky namalovaly textilními barvami na bílé plátno andílka, já jsem natiskla hvězdičkou z brambory látku na pozadí, vystřihla a podžehlila kruhy z látek a výztuhy a vše pečlivě našila, zkompletovala, prošila a olemovala.

Naše nejstarší, osmiletá, dcera se odvážně sama pustila i do šití dárků pro kamarády.

Vždycky mě překvapí, jaký nápad vyloví, jak najde a dá dohromady většinu potřebného (část je závislá na mé pomoci), vyzkouší několik pokusů-omylů, poztrácí vybavení, udělá neskutečný čurbes, všecko dodělává na poslední chvíli, stále pochybuje, jestli je to dost dobré a pak z toho je něco úžasného. Myslím, že je v tomhle úplně, ale úplně stejná jako já.

Z Dorotčiny vánoční dílny se narodil dinosaurus a jeho malá sestřička. Oba jen ze dvou dílů upcyklované rifloviny, pár stužek z dárků a knoflíčků. Jsem hrdá máma.

3. Jsem šikovná a ráda se učím další a další techniky

Občas přijde naprosto nenadále nějaká vyráběcí výzva, která mě přinutí k úplně nečekaným věcem.

Letos to byl náramek, který přicestoval na seznamu přání a mi se nepodařilo žádný “pravý” sehnat. Buď byl ošklivý, krátký, neměl vhodnou barevnost nebo byl předražený. Takže došlo na to, koupit materiál a naučit se uplést shamballa náramek.

Návod jsem našla celkem rychle (potěšilo mě, že pletení není vůbec složité) a za dva večery vznikl krásný náramek pletený na míru obdarovanému, přesně podle mých představ.

Jindy stačí zkombinovat dvě techniky, které běžně používáme, trochu jiným způsobem. Polštářkovité kamarády šité a kreslené fixou na textil k vlastnímu pomalování dostaly naše děti od kamarádky. Kluci dostávali medvědy, holky mořské panny :). Ty jsou někde v hlubinách jejich pelechů a nestihla jsem je vyfotit.

Já jsem se pustila ještě do nákrčníků-tunelů pro děti, které už jsem šila několikrát. Vypadají více než jednoduše, ale jsou v pokročilé kategorii. To proto, že pokaždé, když je jdu šít, si opět musím najít návod (třeba tenhle) a ujistit se, že ten postup nevymyslím a nevylepším. Při každém pokusu o to jsem párala, stříhala a zuřila.

Něco nového pro mě tentokrát byly i další a další dárkové pytlíky.

Rozhodla jsem se (už docela dávno), že přestanu nakupovat balící potřeby – papíry, taštičky, mašličky apod. nebo alespoň razantně omezím. Šité látkové pytlíčky na dárky používám už několik roků, nicméně každý rok je potřeba mnoho nových. Představa, že nabalíme vždycky ty loňské, byla lichá, jelikož obdarovaní si pytlíky nechávají (což z dárku činí dárky dva) a tím pádem napřesrok zase mnoho kousků chybí.

Každý rok šiju nové typy pytlíků, ty na fotce výše jsou ze starého košilového plátna, obrázky jsou vystřižené z šatů a bodyčka, které naše děti nosily několik let a doslova do rozedrání. Neměla jsem to srdce, milované muminí obrázky jsem schovala. Na pytlících s námi pobudou mnoho let.

Letos jsem pytlíky šila i na přání na zakázku, to mě moc těší, protože omezit jakýkoli odpad považuji za chvályhodné a o Vánocích, kdy obalů z dárků je extrémní množství, obzvláště. Třeba tyhle:

Pytlíky šiju z “babičkovských” látek. To je má velká zásobárna podděděných a různě darovaných látek ze skříní našich babiček, maminek a babiček kamarádek a tak podobně. Často jsou to krásná a kvalitní plátna, která utrpěla dlouholetým skladováním různé skvrny, ošoupaniny a zranění z přeležení. Většinou je už nikdo nechce, já se jich ráda ujmu. Drobné úrazy schovávám pod obrázky, aplikace, proužky a prýmky.

Na pytlíky se výborně hodí i úplně nepoužitelné látky – nejrůznější podivuhodné prehistorické materiály vytažené z hlubin skříní, chlupaté, lesklé, umělé látky, zlaté, stříbrné, bronzové, šílené vzory, ze kterých si neumím představit, že bych vůbec kdy něco ušila.

4. jsem mistr světa amoleta, děti nemám nebo už jsou z domu a mám na vyrábění čas

Do kategorie číslo čtyři jsem zařadila tři šité luxusní výrobky. Prvním jsou batůžky “backpacky” upcyklované z použitých riflí. Stálo mě docela hodně času kombinování a hledání materiálu, ale výsledek mě moc baví. Záda batůžku vznikla z původních kapes skejťáckých gatí, miluju ty autentické prvky, a když jsou někde krásné kapsy, nemám to srdce je rozstřihnout. Tyhle části kalhot jsem doma schovávala půl roku, než mi došlo, k čemu že se to tak skvěle hodí. Předek je naopak jednoduchý, s mou typickou aplikací “medajlonem”. Pro tyto účely jsou úplně geniální obrázky na softšelu z unuodesign . Mají nádherné motivy a našívání softu zvládne i začátečník. Vřele doporučuji.

Na konec si schovávám to nej. Kdo mě zná, ví, po kom jsem zdědila lásku k šití a šikovné ruce. Odkaz ani návod nečekejte, protože látkové kufříky mamka, prosím pěkně, prý tak nějak ušila od oka. Jsou perfektně vyztužené, takže drží tvar, když leží, i když se nesou.

Balonové sukně jsou druhá třešinka na dortu pro holky od babičky, návod je dobře udělaný třeba tady. Největší službu na balonové sukni udělá výběr materiálu, od toho se odvíjí, jak bude držet tvar a jak se bude udržovat (balonovku nevyžehlíte :D).

Naše dvě jsou z bavlněného plátna, podšívka z gázoviny. Vzor motýlů je úchvatný sám o sobě, z toho by bylo krásné cokoli. A já navíc oceňuji, že se dá kombinovat jakýmkoli jednobarevným, proužkovaným nebo puntíkovaným trikem :). 1*.

A to je asi vše. Už jsem si vzpomněla na několik dalších ručně vyrobených dárků, které se mihly pod našimi rodinnými stromky, ale jelikož se chystám tento článek i publikovat (ne jen nekonečně dlouho odkládat), už se o nich nedozvíte. Aspoň ne tentokrát.

Tentokrát DĚKUJU, že jste dočtli až do konce, je to román.

A moc DĚKUJEME za všechny dárky, koupené i vyrobené, za všechny návštěvy ve vánočním čase, za Vaše zakázky, které pro mě znamenají finanční příjem i možnost dělat to, co mě moc baví a za Vaši přízeň která mě těší.

Ať máte krásný nový rok 2019 plný toho, co si přejete.

Málem bych zapomněla na ten nejlínější dárek ze všech, který jsem dostala já.

Slíbila jsem, že nestojí ani korunu a vlastně ani minutu času, což je pravda. Stačí zaúkolovat dítě, které umí psát (případně by stačilo, že umí kreslit) a nechat ho vyhotovit dárkový poukaz. Doufám, že realizace se zhostí někdo kompetentní, ne opět některé z našich dětí :D.

A to je všechno.

Pokud Vás baví, co dělám, můžete sledovat, co se děje v naší DoMácí továrně na sociálních sítích, na Facebooku nebo na Instagramu.

Zkušenosti s výrobou hand made dárků s dětmi za krkem jsem shrnula do ebooku, stáhněte si ho výměnou za email. Na ten email pak posílám jedenkrát měsíčně report o tom, co je u mě nového, co DoMa šiju, kde se můžeme potkat a tak podobně.

A to je úplně vše :). Díky!



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.