Březen – měsíc knihy

Březen – měsíc knihy

Asi mi to z dob školních let utkvělo trochu více, než je běžné. Březen sotva začal a téma knihy kolem mě naprosto neodbytně krouží a žádá si mou pozornost. No schválně, sledujte:

  • Sedím u pracovního stolu a sním o čtení – mám totiž výhled přímo na svou příruční knihovničku, kde si ukládám to, co bych ráda četla co nejdříve, půjčené knížky a taky ty, které chci zase půjčit nebo doporučit někomu dál. Nedostatek času mi teď ale dovoluje o čtení jenom snít. A proč nemám čas?
  • Poslední dny píšu svůj první elektronický plátek. Takovou sbírku inspirace pro vlastnoruční vyrábění dárků. Píšu a u toho opět sním. Tentokráte o tom, že jednou vydám něco i na opravdovém papíře. Křídovém. Bude to tlustá bichle plná nápadů a návodů a nádherných fotek. Taková ta, kterou si jen tak listujete v sobotu u snídaně a máte z toho krásný den.

  • Dále na mě neustále z mého plánovacího kalendáře vyskakuje “dokončit fotoknihy!!!” Naše dcery asi jako všechny děti milují prohlížení svých fotek z doby, kdy byly menší a menší a úplná miminka. A tak jim chci nechat udělat fotoknihy z jejich fotek. Už mám poukazy zaplacené a termín použití se neúprosně blíží. Kdo takovou fotoknihu nechával vyhotovit, ví, že jsou to hodiny a hodiny práce, vybírání, kombinování fotek, předělávání, dolaďování. Prostě další žrout času.
  • A poslední knihy, které mě dostihly jsou domácí obrázkové knihy. Nečekaně! To by bylo, aby se mi do hlavy nevpašovala nějaká home-made kniha. I když jsme se stěhovali už před rokem a čtvrt, stále nemůžu najít naše knihy z obrázků holek, když byly malé. Přišly totiž ke mě prosby o první nápady na dárky. Na něco opravdu jednoduchého. A já si hned vzpomněla na ty knihy.

Trochu jsem je hledala, že bych je vyfotila, ale nenašla jsem nic. V našem rozlehlém bytě je evidentně spousta míst, kam více než rok nikdo ani nepáchl. Zato jsem našla krabici s obrázky, které mám už nějaký čas seřazené a popsané. Máma v roce 2015: jako mořská panna, s duhovými vlasy nebo s miminkem…čirý sentiment na papíře.

Máte taky takovou sbírku? Přetvořte ji v knižní dárek!

První portréty táty, otisky rukou, půvabné pokusy o psaní… To se nedá vyhodit! Ale ani všechno schovávat navždy.

Můžete udělat pro sebe nebo třeba babičce knížku s průřezem toho nejlepšího, tématickou publikaci (“Traktor” 1000x jinak), nebo shrnout rok 2016.

Výroba je celkem rychlá akce – vybrat, seřadit, svázat. Jako první a poslední stranu vložte tvrdší čtvrtku (klidně použitou).

Ke svázání ráda používám knihařské kroužky – plastové nebo kovové, jsou k sehnání v různých velikostech. Ale vystačíte si i s děrovačkou a mašlí. Nic obtížného není ani jednoduchá japonská knižní vazba.

A úplně nejjednodušší je zajít se složkou do copycentra nechat si štos obrázků svázat kroužkovou vazbou.

A protože znám i pár maminek, které dílka svých děti fotí a ukládají do počítače, aby ušetřily reálné místo ve skříňkách, napadá mě ještě zpracování právě do oné zmíněné fotoknihy.

A tak tu mám celé spektrum dárkové domácí knížky dětských obrázků od amatérského “nakoleni” po zcela profi verzi vázanou v pevných deskách.

Nemám nejmenší pochybnosti, že taková kniha potěší kteréhokoli člena rodiny, včetně samotných tvůrců – dětí.

Naše dcery svá dílka prohlíží moc rády – vidí pokrok ve svých dovednostech, spojují si souvislosti – že nejdříve jenom čmáraly, pak kreslily legrační hlavonožce a než se naučily vystihnout to, co chtějí, prošly velkým vývojem. Mohou porovnat, jak roste jejich otisk ruky a nohy. Snáze porozumí tomu, že každý je jiný, že se jako lidé učíme a  že ti mladší budou brzy tam, kde jsme my a my zase o kus dál. Nebo někde úplně jinde. Že pestrost je samozřejmá a důležitá.

Než jsem dopsala článek, stihli jsme s dětmi svázat dva kousky, abych měla nějaké fotky pro ilustraci.

 



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.