Máme napsáno!
Mnoho dní se o TOM u nás mluvilo, pak začaly jakési nesourodé přípravné práce a pak jsme TO konečně dali dohromady.
Někdo tomu říká „dopis Ježíškovi, já tomu říkám „vánoční přání“, protože na Ježíška nevěřím. Názorový nesoulad v domácnosti jsem vyřešila ve stylu vlk se nažral a koza zůstala celá.
Děti si beztak vůbec nevšimly, že táta vždycky mluví o Ježíškovi jako nadělovači dárků, zatímco máma vlastně asi nikdy.
Ovšem dopis je třeba.
Obsahuje seznam přání, musí být pořádně nazdoben a letos máme novinku. Pečeť! Pravým pečetním voskem (z papírnictví za 13,-) a vyraženou pravým pečetním prstenem (můj starý stříbrný prstýnek se na to náramně hodí).
A pak šoupnout rovnou za okno!
Jinak se stane to, co u nás – druhý den pečetě sloupány a dopisy rozbaleny, protože dívky opomněly ještě pár drobností :D.
Dneska si to dáme nanovo.
