Ty přešíváš odložené oblečení? Tak to máš materiál zadarmo, co?
Celkem pravidelně se na jarmarcích u mého stánku někdo zeptá. V ruce některý z mých výrobků, zvídavý pohled na štítek s cenou…
No ne, nemám. Ačkoli to tak na první pohled vypadá.
Stanovování ceny upcyklovaného výrobku je téma, které mě stále prohání. Tak se na to koukneme.
Řekněme, že šiju kabelku nebo toaletní tašktičku a na vnitřní podšívku…
A) použiji novou látku v metráži:
Novou metráž přežehlím, odměřím a fiknu.
B) použiji darovanou košili:
Dostanu košili. Krásný pevný materiál ve výborném stavu, zadarmo. A pak…
…košili musím vyprat, usušit, rozstříhat. Odstříhat části, které nepoužívám a vyměřit a nařezat potřebné rozměry. Mám několik dílů – rozebrané rukávy, zadní díl a 2x přední díl. Jeden přední díl jde bokem,protože je na něm nevypratelná skvrna. Záda potřebný rozměr nemají, nositel nebyl dostečně velký :). A tak musím přeměřit oba rukávy, seřezat oba díly, sešít, rozžehlit, znovu přeměřit a znovu seřezat na patřičnou velikost.
Tohle je velký rozdíl v zacházení s konkrétním kusem látky.
A dále…
…nový materiál vybírám naprosto odlišným způsobem a investuji do něj úplně jiný čas a úsilí.
U použitého oblečení buď pátrám ve vlastních zásobách nebo v secondhandu. A při tom pátrání posuzuji spoustu parametrů. Materiál musí mít nejen správnou barvu a vzor, ale také texturu, gramáž a taky ho musí být dostatek.
Minisukně velikosti XS sešívaná z mnoha dílků představuje zcela jiný zdroj než ohromná pánská XXL košile. Je to vlastně taková kombinační hra.
Aby má práce nebyla marná, materiály musí být v top stavu (a to po letech nošení mnohdy nebývají). Nechci šít ze sukně, která má nádherný vzor, ale už se „trochu sype“ , protože to znamená, že se brzy rozsype i ten zbytek. Každý kus důkladně prohlížím a zkoumám, jestli ještě stojí za to. A pokud ne, vybírám jiný, který bude dobře sloužit ještě dlouho.
Proč to vlastně dělám? Když je to taková komplikace oproti relativně banálnímu návštěvě obchodu s metráží a zakoupení potřebného kusu látky?
Dobrá otázka. Ptám se sebe celkem často a pravidelně.
Já prostě musím.
Je to moje vášeň, dobrodružství, způsob, jak zhmotnit vizi, zachovat vzpomínku, oživit mrtvé a uzdravit pochroumané.
Je to moje filosofie, výklad mého světonázoru i životní styl.
Je to vyjádření obdivu a složení poklony těm, kdo v minulosti odvedli na kvalitním oblečení kus práce.
Je to postesknutí nad tím, kam se ubíráme a vyjádření soucitu a úcty naší Zemi a (možná spíše symbolické) nastavení pomocné ruky.
Je to moje vzpoura proti konzumu, rebelie, taková malá soukromá revoluce a tichý útok na fast fashion.
Je to skvělá hra, trénink mé pozornosti, ladění vkusu a způsob, jakým se rozvíjím a vzdělávám ve svém oboru.
Je to i slabost a nutkavá obsese, neschopnost vyhodit odložené kalhoty, protože „co když se to bude hodit“.
Takže možná už to trochu chápete. Celé je to velmi osobní proces, při kterém vzniká jedinečné dílo. Až si budete prohlížet upcyklované výrobky a oblečení a ceny vám budou připadat neúměrné tomu, že je to přešité obnošené oblečení, myslete, prosím, na tyhle věci.
Cena pro zákazníka se odvíjí od všeho výše zmíněného a jsem si jista, že je stejně férová k zákazníkům jako ke mně jako výrobci.
Platíte za práci navíc, za výjimečnou péči, za osobní zájem. A svou platbou vyjadřujete i Vy svůj názor.
Vybíráte něco, do čeho je vloženo velké úsilí, energie, péče a pozornost. Jedinečnou neopakovatelnou věc, která má už nějaký příběh za sebou a na ten další zase čeká.
A zdaleka ne nakonec…
Dalším aspektem je hodnota materiálu v širším kontextu. On totiž ani materiál, který dostanu z vytříděných skříní kamarádek, není zadarmo, jeho cena ale není měřitelná tak, jak jsme zvyklí, korunami za metr běžné délky.
Žádný materiál totiž není zadarmo a tenhle už jsme jednou všichni zaplatili. Platíme za něj cennými zdroji, poškozenou přírodou, nedostatkem vody, huntováním naší planety. To je velmi vysoká cena, kterou ale nevidíme.
Cena levných věcí je často až příliš vysoká a to, co je zadarmo jsme už vlastně nevědomky draze zaplatili.
Vysloužilé textilie zpracovávám už hezkých pár let. Co mi vzniká pod rukama si prohlédněte v mém portfoliu.
A ty ceny, o kterých tady píšu si prohlédněte a kritickým okem prověřte v DoMácím pomalu rostoucím eshopu. A pak mi napište (třeba tady do komentářů), co si o tom všem myslíte ;).
Díky!
Dobrý den, je skvělé, že recyklujete to, co už bylo jednou vyrobeno a přispívat tak k plýtvání a znečišťování planety. Na druhou stranu cena výrobku je třeba pro mě důležitá. Jsem na mateřské, takže když si půjdu koupit novou kabelku, protože ta stará už doslouzila, budu se rozhodovat podle ceny, která je za mě ze starých věci, ač s pečlivostí vybraných, prostě premrstena. Pokud chcete takto přispívat k ochraně přírody, bohužel si to ti, kdo tolik peněz nemají jednoduše nemohou dovolit, ač by se jim myšlenka líbila. Je to pouze můj nazor a určitě se neshoduje s Vaším, ale přispívá pohledem z druhé strany…
Děkuju za pohled z druhé strany. I já jsem na mateřské a dobře znám finanční limity, které tenhle stav staví :). Věřím, že tyhle volby (nákupy kabelky, oblečení, ale taky jídla a dalších věcí) jsou otázkou priorit. Někdy se musím spokojit s tím, na co mám aktuálně v peněžence, jindy se mohu rozhodnout, že například do kabelky, která mi vydrží několik let, investuju více (a třeba úplně stejně jako do dobré kabelky z nových materiálů). Když postrádám peníze na něco, co bych si opravdu přála nebo to moc potřebuji, vždycky je možné si peníze vydělat (i s těmi dětmi), naspořit, uskrovnit se někde jinde nebo si nechat vytouženou věc nadělit jako dárek od svých blízkých (a tím třeba podpořit tvůrce a celou tu ideu). Tím, že upcykluju materiál chci nejen přispívat k ochraně naší planety, je to i můj způsob, jak si vydělat na mou vlastní „kabelku“ :). Je na každém z nás, co si dovolíme :).
Zkouška vložení
Milá Danielo, náhodou jsem narazila na Vaše stránky. Velic e obdivuji všechny, co tímto způsobem pracují. Kdysi tak naše babičky a maminky fungovaly zcela samozřejmě. A co se cen týká – musím si srovnat svoje priority. Moje dvě nejlepší a nejoblíbenější kabelky jsou od kamarádky patchworkářky – ano, ze starých materiálů. Totéž s letními šaty. A nikdy nesmlouvám o cenu šití, uvědomuji si, jak je těžké ušít jedny nové ze dvou starých, než nastříhat novou látku. Držím palce. Zdravím. Marie
Pro naše maminky a babičky to byla nutnost, pr nás je to otázka rozhodnutí a priorit. Jsem ráda, že o tom lidi přemýšlejí. Děkuji za takovou zprávu. Mějte se fajně, Daniela
Dobrý den, také upcykluji, bohužel o mé výrobky nemá nikdo zájem. Spoustu věcí jsem rozdala, další mi leží doma. Věra
Pingback: Měsíc férových cen aneb „Proč je to tak drahé“?