Nedávno mi ve zprávách přistála prosba o ušití pouzdra na tužky a já si najednou uvědomila, že to, co beru jako tu největší samozřejmost, rozhodně není běžné. Všichni ta pouzdra, obaly, kapsičky a taštičky potřebujeme a používáme, ale jen málokdo sedne ke stroji a ušije si je se stejnou lehkostí a radostí jako já.
Uznávám, že mě to mohlo napadnout už dříve 😀 (a asi jsem na to myslela už mnohokrát), ale úplně jsem se nadchla tím, kolik toho vlastně máme a jak běžné místo v našich životech všechny ty věci zaujaly. Tak běžné, že jsem si toho přestala všímat.
A přitom spousta praktických vychytávek, kterou jsem za poslední roky pro nás vyrobila, je vlastně něco docela mimořádného.
Šiju pro nás všechny moc ráda různé obaly a pouzdra, do školy, k organizaci věcí v kabelkách, batozích a aktovkách nebo třeba když cestujeme.
A dneska vás seznámím s tím nejlepším upcyklovaným vybavením, které provází dcery každý rok na skautský stanový tábor.
Numero uno - kapsář
Měla jsem ho ve stanu i já, kdysi dávno, na všech svých letních táborech, kde jsme spali ve stanech s podsadou. Všichni táborníci vědí, jak málo úložných prostor ve stanu je a jak nepraktické je všechny drobnosti jen tak házet do kufru pod postelí.
Kapsář, který se tkaničkami snadno přiváže na konstrukci stanu, je to nejlepší místo, kam si zastrčit kartáček na zuby a hřeben, psací potřeby, deník a další věci. Ty pak snadno najdete i potmě.
Ten můj kdysi byl zelený. Skautky vodní mají tématicky kapsáře s kormidly.
Dvojka: toaletní potřeby
Toaletních taštiček není nikdy dost, takže si dcera odvezla rovnou tři. Různé velikosti a tvary jí pomohly uspořádat si svou drogerii na celých deset dní. Skvělé je, že všechny moje ušité taštičky mohou bez obav do pračky, protože na táboře leccos zažijí zvenku i zevnitř a lázně po návratu často velmi potřebují.
Za třetí: soukromá kancelář
Obě dcery po mě podědily velkou vášeň. Nikam nevyjíždí bez deníku/sešitu/notesu, dalších bloků na kreslení a poznámky a bez knížky.
A pochopitelně je taky potřeba mít pořádný arzenál psacích potřeb, protože co kdyby náhodou…
Letos na tábor odjela jednoduchá kapsa na patentky, kterou jsem šila loni, coby součást Harry Potter výbavy. A k tomu psací potřeby v mrkvi 🤪. Když jsem tyhle mrkvičky kdysi šila na velikonoční nadílku, tušila jsem jejich úspěšnou budoucnost.
A další: pouzdro na brýle...
Den před odjezdem jsme koupili nové sluneční brýle, a když jsem viděla, že pouzdro na ně stojí stejně jako ty brýle, věnovala jsem dceři svůj třcetiminutový projekt, na kterém jsem trénovala volné prošívání.
... peněženka a KPZ
Milovaný hrabák ze světa Harryho Pottera 🤗, k tomu není co dodat. Snad jen to, že je tak moc oblíbený, že minulý měsíc jsem další dva šila jako dárky pro kamarádky našich dcer. Upcyklovaný hrabák do každé rodiny!
Kápézetka – čili krabička poslední záchrany sice šicí stroj neviděla ani z rychlíku, ale upcyklovaný původ jí nelze upřít. Všechny důležitosti jsou schované v krabičce od krému.
Další věci, které tentokrát na tábor nejely
Celou řadu dalších různých vychytávek jsme vyhodnotily jako tentokrát nepotřebné. A tak zůstaly doma.
Ale ještě nás čekají další dva tábory a předpokládám, že se rozhodně na cestu vydají. Takže vám je sem taky napíšu:
– organizér na diář – praktické řešení pro zápisník a psací potřeby dohromady,
– multifunkční pytlík – používáme ho hlavně na čisté drobné prádlo,
– textilní košík – v kufru zabere jen kousek místa, přitom udělá velkou službu při organizaci drobností,
– gumičky do vlasů – scrunchies – holky vědí 😁,
– tématický kostým – ten tvoříme každý rok a tentokrát nebyl potřeba.
Všechno tohle krásné vybavení jsem v průběhu let ušila, ve velké části případů z našich vlastních svršků, které jsme donosili.
Cena, kterou jsem investovala do galanterních potřeb – výztuh, šňůrek, zipů a gumiček, je zlomkem toho, jaké bychom měli výdaje za hotové věci.
Šít si své věci kvůli finanční úspoře je ale jen jedním z důvodů, proč jsem před lety začala šít a upcyklovat.
Dneska na to koukám i jinýma očima.
Baví mě, že každá z těch věcí má svůj dlouhý příběh, který začal úplně někde jinde. „To bylo moje pyžamo!“ je milé, stejně jako vědomí, že džíny, které už nikdo nebude nosit, mohou být dalších mnoho let používány v úplně jiné formě, třeba jako pouzdro.
Je to takový akt laskavosti. Vytvořit další možnosti z toho, co už máme a poskládat si tak svůj každodenní svět.
A taky mě baví výzvy. Speciální rozměry, zvláštní požadavky, tématická zadání. Díky přáním druhých tvořím věci, do kterých bych se sama od sebe nepustila.
„Jé, tohle si taky ušiju“ slyším až příliš často. Buď od žen, které baví tvořit stejně jako mě a s nadšením se vrhají na nové a nové projekty, nebo ve své hlavě.
Jestli jste to i vy, budiž mé psaní inspirací k vašemu vlastnímu šití a tvoření.
Pro ty ostatní je otevřený eshop k nákupu upcyklovaných radostí a možnost nechat si u mě ušít na přání cokoli, na čem se domluvíme.