Letošní sezónu poněkud se s dívkami dost nápadně ometáme kolem plotů a očicháváme všechny růžičky, které potkáme.
Víte, že některé vůbec nevoní? A že některé voní tak neskutečně, že si prostě musíte aspoň pár lístků odnést v kapse?
Když se mi takhle úplně náhodou do dlaní sesypaly dva obří květy přímo zámeckých růžiček s tou nejpodmanivější vůní, vzala jsem si je domů a usušila. Jen tak pro radost. Že si je třeba dám do misky a budu si je jen tak čichat jako domácí parfém.
Jen co uschly, byly mi zabaveny dcerou. Nejdříve jako podestýlka pro koně v domku z lega (prý to budou čichat a žrát). A hned potom jako materiál na nejjednodušší, nejrychlejší a nejvoňavější dáreček pro kamarádku. Pytlík jsme měli doma od nějakého dřívějšího dárku.
Taky bych brala takovou drobnou pozornost. Do šuplíku s prádlem nebo na kličku okna, aby se v ranním větříku rozvoněl.
Někdy to nemusí být nic velkého.
