Zase přišel čas, kdy si vždycky vzpomenu na to, jak přicházely na svět všechny naše děti. Narozeninový.
2010 byla letní olympiáda, bylo horko skoro jako teď a na Matyldu jsme zase čekali o týden déle. Měla jsem tak malé břicho, že v den, který jsem měla zapsaný jako termín porodu, se mě lékař v porodnici na kontrole ptal „kdy máte termín?“ já na to „dneska“ a on „a kde máte to dítě?“.
Už je jí pět.
Za těch pět let jsem si asi milionkrát posteskla, že porodit dítě ve znamení lva v čínském roce tygra a pojmenovat ho jménem, které má význam „silná v boji“, nebyl nejlepší nápad. Taky se dodnes konejším tím, že svou tvrdost a neústupnost jistě zúročí na nějakém manažerském postu.
Před nedávnem jsem si dala závazek udělat narozeninový den opravdu speciálním dnem. A je to vážně dřina. Už jen proto, že rodina se po ránu rozprchne (jedno dítě je na táboře, táta jede do práce).
Taky proto, že každý má poněkud jiné představy o narozeninovém dni – oslavenkyně třeba vůbec nechce po ránu překvapení, ale svou oblíbenou pohádku. Díky absenci sestry se navíc doma trochu nudí, takže zmizí k sousedům, kde si hraje půlku dne s kamarády a jejich dalšími kamarády.
Vybalancovat k tomu ještě představu táty, který odpoledne donese kytku a vytoužený dárek a oslavenkyně si místo padnutí otci kolem krku stále hraje s kamarády, to je úkol hodný pravého mistra.
Tak jo, ten den měl spoustu much. Ale! Matylda si svůj den moc užila. Po svém.
Já jsem si užila chystání, pečení koláče, výrobu dárků a překvapení a pak i ten den, kdy jsme díky poloprázdnému bytu měla spoustu času na to vzpomínání, jaké to bylo, když se narodila. Tatínek nakonec viděl nejšťastnější dceru, jak hodiny staví kočár z lega a pak si ho nese do postele.
A máme fotky! Sice jen pár, ale máme.
A mi došlo, že jednoho dne nakonec budou trávit narozeniny úplně po svém, někde jinde, s lidmi, které už ani nebudu možná znát. O důvod více vybudovat rodinné tradice, které nás udrží ve spojení.
Ještě nás čeká tradiční velkorodinné setkání s pravým narozeninovým dortem a čtyřmi generacemi gratulantů. A pak? Příští domácí narozeninová zastávka: říjen a Dorotčiny sedmé.
A jestli jste zvědaví na to překvapení od mámy, máte ho mít :). Napíšu vám o tom v příštím článku. Bude recept, bude inspirace k šití i k chystání malého narozeninového dobrodružství.