Konec školního roku je velká dárková výzva. Vím, že spousta lidí to neřeší, ale já mám prostě osobní dárky ráda a myslím, že za všechnu tu péči, kterou naše děti dostávají po celý školní rok, si paní učitelky zaslouží „něco mimořádného“. Dárek pro paní učitelku podle mého gusta musí splňovat několik kritérií.
2. podílí se na něm dítě i já (jako poděkování za nás oba)
3. tématicky souvisí s kontextem
4. není to „lapač prachu“, je veskrze praktický – protože lapačů paní učitelky dostávají spousty (a já jim vůbec nezávidím to dilema, jestli uložit na další poličku nebo kam).
Ačkoli máme za sebou čtyři roky školkové docházky, zatím se nestalo, že by od nás byla některá paní učitelka obdarovaná vícekrát. Takže pořád opakujeme stejný nápad, akorát pokaždé dostane novou podobu.
Tím nápadem je látková taštička na zip. Taková, kterou nosí v kabelce skoro každá žena. Která pojme šminky, drobnosti, psací potřeby, nezbytnosti při cestování na dovolenou, cestovní lékárničku a podobně.
To, co ji dělá speciální a neopakovatelnou, je látkový panel, který zpracovávají děti. Holky buď kreslí nebo tisknou barvami na látku. Vznikne tak originální kousek látky, ke kterému společně vybereme barvy a vzory látek a já všechno zkompletuju do finální podoby.
Tentokrát jsem strojem vyšívala obrázky, které mi Dorotka nakreslila sublimační fixkou přímo na látku. Žíhané nitě dodaly 3D efekt a nažehlovací kamínky holčičí šmrnc a třpyt. A ačkoli mě můj šicí stroj mě dost nevybíravě upozornil, že je čas dát ho do servisu, milosrdně se mnou dotáhl veledílo do konce.
Dorotka letos chodila do třídy „Motýlků“, a tak téma obrázků bylo jasné. Navíc podpořené velkým zážitkem z Arboreta a výstavy motýlů, na které jsme si jich několik úplně ochočily.
Kritéria splněna :).
Ušila jsem už podobných kousků spoustu a můžu říct, že ty letošní se vážně povedly. Načasování se každý rok zlepšuje. Loni jsme dárky předávaly po prázdninách, předtím někdy před Vánoci :D. Tentokrát jsme došívala večer před předáním, fotila skoro za tmy, balila v noci.
Přihodily jsme květiny a taky letní dobrotku z naší kuchyně.
A v pátek ráno jsem se s Dorotkou rozloučila jako obvykle a přece trochu naměkko, protože úplně poslední školkový den ze všech posledních školkových dnů už je takový. Každé mámě proletí hlavou, jaké to bylo, když šli do školky poprvé. A teď je to naposled.
Zamačkávám slzu s vědomím toho, že nás brzy čeká 4. září. Ještě trochu více naměkko.
KRÁSNÉ PRÁZDNINY!!!
Líbil by se vám podrobnější návod na podobný kousek?
Jakými vlastnoručními dárky obdarováváte paní učitelky vy?
A otázka pro pančelky: co dostáváte? A co dostáváte opravdu rády?