Už nikdy! Nebo příště zase stejně.

Už nikdy! Nebo příště zase stejně.

Jako obvykle. Slíbím, že něco ušiju.

Něco, co obvykle nedělám, ale není to problém, pár kousků už mám za sebou.

Nakalkuluju cenu, nadhodím dlouhou dodací lhůtu a těším se, že do Vánoc bude seznam zakázek proškrtán na nulu.

Dva týdny po Vánocích:

trochu jsem se rozšoupla s provedením, takže to má o pár kapes více, trvá to třikrát déle, než jsem plánovala, v duchu si nadávám, že za ty prachy už to NIKDY nešiju, pak to dvakrát párám kvůli zipu, dítě mezitím usne na gauči (jupííí, poprvé usnul sám!!!!).

A pak… celá krásná, hotová, hebká kabélečka – kochám se – fotím ji v mizerném světle stolní lampičky. A jsem tak ráda, že to umím! 

Že za dva večery ze starého svetru a kusu plátna dokážu spíchnout něco takového. Že to umím vymyslet, nakreslit a promyslet, jak to bude celé vypadat, vybrat látky, které se k sobě hodí, vymyslet nebo dohledat postup a pak “to” s veškerou pečlivostí zhmotnit.Chce někdo kabélečku? Nebo něco jiného?



1 thought on “Už nikdy! Nebo příště zase stejně.”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.