„Klučičí šití a vyrábění, to je jiná liga“, říkaly (spřátelené matky, které měly syny, zatímco já dvě holčičky.
„To není jako s holkama, pro holky se tvoří jedna báseň, holčičky mají výtvarný cit, estetiku v krvi. Taky všechny ty korálky, miminka, pelíšky, hnízda, třpytivé papíry, notýsky…“
Ale pro kluky? Je to tak jiné? Ale jistě, uznávám konečně, zatímco trávím dlouhé dny ve společnosti tříletého kluka. Tématicky se dostáváme do podivných měst, válečných vřav, zločineckých sítí nebo druhohor. Někdy mě to nebaví, protože… protože mě prostě nebaví hrát na to, jak bourají auťáky. Ale vyrábí se mnou stejně rád jako ty malé tvůrčí ženy.
Je to kutil, že jo? Po mámě, pochopitelně, hehe.
Na výrobě dráhy jsem se vyřádila spíše já, nicméně Prokop sekundoval, kreslil čáry, měřil a hlavně! Testoval v praxi. Vlastně testuje už pár měsíců, a tak víme, že tahle dráha se jen tak neomrzí.
Tady máte návod z kategorie supersnadné:
Upcyklace odložených podsedáků do podoby autodráhy
Použila jsem staré filcové podsedáky z IKEA, stejně poslouží i zbytky koberce. Pravítko a čáru křídou, nastříhat pruhy široké 10 cm. A zatáčky. Taky vzniklo jedno „téčko“, které se uplatní jako křižovatka.
Zkouška dráhy probíhá bezprostředně po dostříhání. Díly na koberci slušně drží. Kompatibilita s garáží a Duplem? 100%!
Bez dělící čáry by to bylo poloviční. Hledáme zbytek bílého Balakrylu a tlustý plochý štětec. A dodržet pokyny: „ještě nesaháááát!“.
A to je všechno! Já to pořád říkám, že na upcyklaci nic není :).
Nápad.
Rozhodnutí zhmotnit ho.
Trocha času a materiálu, který už někde máte.
A voilááá… Auťáky už přijíždí a dneska způsobně parkují před zbrusu novou myčkou!