Občas to ujede…

Občas to ujede…

I když mé nejmilovanější materiály jsou ty recyklované, obzvláště vlněné svetry a oblečky, které mají svůj příběh rozepsaný už delší dobu, miluju vlastně všechny látky.

Švadlenky to znají – okukování látek a vzorů, osahavání, projíždění eshopů s metráží, vkládání a mazání metrů ve  virtuálních košících, přeměřování, přežehlování, kombinování nových a nových se starými. A též přerovnávání v policích, šuplících a krabicích, přehazování zbytků a odstřižků.. Jóo, to je velká láska.

Nové látky si kupuju jen párkrát do roka. Pak si je schovávám a nechce se mi do nich ani střihnout, protože mám přece tolik jiného, starého materiálu na šití…

Takže se snadno stane, že si několik roků syslím krásnou designovou látku s mandalami. A jakmile z ní ušiju první kousek, začíná se valit lavina. Najednou chce tolik ženských “něco s tou mandalou”, že pečlivě rozměřuju po centimetrech. Protože po těch několika letech pochopitelně už ta látka nelze koupit.

A já tu mám 2x půl metru. Tedy měla jsem.

A tak stříhám klepající se rukou a fakt si dávám záležet a snažím se využít každičký milimetr…

…až to prostě zprasím.

A rovnou třikrát!!!

Takže dneska přehlídka mrzáků:

Číslo 1:

Když zkouším nový postup – podšít a následně prostříhnout. 1000x změřeno, vycentrováno všemi dostupnými prostředky a pak – haha, trochu to ujelo :D. Vracím se k původnímu postupu, kdy nadávám a krabatí se mi to pod patkou.

Číslo 2:

To bude v pohodě, sice je ten vzor úplně na krajíčku, ale já to opravdu opatrně a pečlivě prošiju, ať to z toho švu nevyjede. No, nedělejte to, vyjede!

Číslo 3:

Hotovou taštičku žehlím opatrně, ne na plný výkon, což by mohlo

a) něco udělat s tím hebkým kašmírákem, který (zaplstěný ale ne nesmrtelný) jsem použila

b) sežehnout výztuhu uvnitř, který je skvělá, pevná a tenká, ale plný výkon žehličky jí prostě nesvědčí

c) kombinací a) i b) luxusní (a zcela hotovou!!!) taštičku odepsat nenávratně a na věky věků do kategorie “vyndáno krávě z huby”.

Snažím se připomínat si, že chyba není fatální selhání, ale skvělá příležitost ke změně. A že jsem dostala velkou příležitost naučit se mnoho najednou.

Připomínkou mi budiž nové taštičky na mé osobní věci, kterými se ode dneška stávám kobylou nikoli bosou, ale obutou rovnou na třech kopytech.



2 thoughts on “Občas to ujede…”

  • I ty necentrované jsou parádní! Nejsem švadlenka, ale velký fanoušek recyklace všeho vlněného :). Je ten okolní materiál vlněný svetr po vyprání v prašce na vyšší teplotu? Jsem moc zvědavá 🙂

    • Děkuji za slova útěchy. Zdá se, že vlněné svetry mají docela hodně fanoušků :). A ano, je to vlněný svetr prohnaný pračkou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.