O bydlení a mé koupelně snů

O bydlení a mé koupelně snů

Ráda chodím po návštěvách a okukuju, jak lidé bydlí a často mě překvapí zařízení domovů. Nevím, jestli s tím u nás doma máme nějaký problém, ale všechny jiné domácnosti mi připadají zařízené, zatímco ta naše se zdá být neustále provizorní.

Tohle NENÍ náš byt 😀

Když nad tím tak přemýšlím, vůbec nemáme sladěný moderní nábytek, nemáme “opravdovou” kuchyňskou linku a nemáme zařízené a vydyzajnované pokoje a to, prosím, ani poté, co jsem před pár lety absolvovala rekvalifikační kurz na interiérovou designérku.

Marně pátrám, čím to je a jediné, k čemu docházím jsou tři věci:

První:

Nemáme čas na vymýšlení, nakupování, zařizování. Respektive nijak na to nespěcháme. Vybrali jsme si k žití krásný prostor s velikým duchem a to zatím stačí. Neuspořádanost dostává řád s přibývajícími lety, které v našem bytě žijeme.

Druhá:

Jsem docela vybíravá a jen tak něco se mi nelíbí. Rozhodně teda ne tuctový stádní vzhled interiérů v mizerném provedení. Plastový nábytek nebo nábytek, který se tváří jako “něco” a ve skutečnosti je to papír s plastovou folií na povrchu. Předražené věci, které vydrží jen chvíli nebo vyjdou z módy. Líbí se nám přírodní materiály, kvalitní práce, věci s příběhem a taky harampádí od popelnic. Je dřina to sehnat a nakombinovat.

Třetí:

Nemáme peníze nazbyt. Sedm let jdou všechny naše velké výdaje z jednoho platu mého muže a já jsem nesmírně vděčná, že mám ten luxus být celou tu dobu s dětmi doma. A že u toho mohu pomalinku budovat svůj sen o podnikání. V kontextu tohoto mi vůbec nevadí, že vařím v darované hustěkrutopřísné retro kuchyni s plastovými šuplíčky, které si pamatuje celá naše generace. Mám tam myčku, tekoucí vodu, funkční troubu a co je víc?

Genius loci. Skoro se na něj dá sáhnout.

A taky to, že navzdory rozměrům, chaosu a věčnému nepořádku, je tu útulno.

Teda aspoň to říkají návštěvy. Takže tím vždycky smáznou moji občasnou zoufalost, že budeme navždy žít v holobytě.

Mám můj vysněný domov, #milujutotu

Mám tady doma tu nejkrásnější koupelnu s klenbou a obrovským oknem, prostornou a světlou. Moji koupelnu snů.

S jarem přišel nápad a síly ji zase popošoupnout trochu dál, protože zůstala víceméně tak, jak ji řemeslníci opustili před dvěma a půl lety.

Zabydlela se pračkou, sušičkou, komodou s přebalovákem a regálem, na který Prokouš obratně ale nebezpečně šplhá. A dosáhne na všechny poličky!!!

Že čmajzne a vytlačí na koberec zubní pastu, to zvládám, ale když mi zrasil nejoblíbenější rtěnku, byla jsem rudá. Jako ta rtěnka. Polička nutná!!! A zrcadlo? Po dvou a půl letech bez zrcadla nad umyvadlem jsem zjistila, že mi vůbec nechybí. Máme zrcadlo na jiném místě v koupelně a v předsíni, ale ta klasika nad umyvadlem…noo…

Navíc jsem natrefila na jedno, co nám sem tááák ladí :).

A jak už to u sebe znám, dlouze přemýšlím a váhám, abych pak během jednoho dne udělala koupelnovou revoluci.

Vím, že k tomu nepotřebuju mít na kontě tisíce, ale že stačí rozhodnutí. Nápad připluje obratem třeba nad ránem v polospánku. Materiál je doma nebo v lese. 

Všechno, co potřebujeme, už někde máme.

Seznam úkolů:

  • Dotáhnout z lesa větev. Březovou, pěknou, rovnou asi takhle dlouhou. Mám ji mezi padlými břízkami vyhlídnutou už pěkně dlouho.
  • Rozmontovat nepoužívanou zábranu na dětskou postýlku, která se stane poličkou.
  • Vymyslet, jak se to celé zavěsí.  
  • A zavěsit “to”. 
  • A radovat se jako malá holka!!!

A koš na prádlo za 29,90 Kč 😉. Ten je nej! Dal by se ještě potisknout nebo pomalovat, ale zatím slouží takhle.

O mé lásce k zavěšování kytek a dalších věcí zase někdy příště.

Dobrou!



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.