To stojí tolik?
Panejo, to je drahé!
Proč to stojí TOLIK?
To si ušiju sama.
To si koupím… (tam a tam) za polovic…
Už jste to taky slyšeli? Nebo vás napadají podobné věty?
Tohle jsou asi nejčastější evergreeny, které jako tvůrci slýcháme na všech akcích, kam jdeme prodávat své vlastní výrobky.
Zlaté české ručičky a naše historie, ve které bylo nezbytné si věci vyrábět, protože se prostě koupit nedaly, způsobily, že ruční práce jako byznys je pořád nedoceněná.
My, Češi, sice umíme šít, plést, háčkovat, kutit a vyrobit prakticky cokoli, ale často neumíme pochopit a ocenit práci druhých a vážit si jí.
Lesito a Darujme české Vánoce vybraly tento listopad jako měsíc férových cen pro osvětu v oblasti cenotovorby tvůrců a lokálních značek.
A tak jsem se (krom aktivity na sociálních sítích) rozhodla zase po dlouhé době napsat článek.
Často se setkávám s narážkou, že mám materiál zdarma, když je to textilní odpad. A tím pádem by mé výrobky měly být za hubičku.
Ale co myslíte? O materiálu zdarma jsem kdysi napsala článek. Přečtěte si ho, pořád je aktuální.
Iluze, že šiju z něčeho zadarmo, a proto by to mohlo a mělo být levné, se bortí ve chvíli, kdy mě vidíte, jak sešívám díly a dílky, abych dosáhla potřebné velikosti a formátu.
Když mě potkáte s rolí výztuhy přes rameno, kterou si nesu z pošty do práce.
Když se dozvíte, jak dlouho šiju upcyklovaný batoh nebo si vyzkoušíte sami, jaké to je vzít do ruky nůžky a staré džíny.
Minimální mzda v naší zemi na rok 2022 je necelá stovka. Přesto taška, kterou ušiju za dvě hodiny, nemůže stát dvě stovky. Ani čtyři.
Proces upcyklace totiž zdaleka nezahrnuje jen šití.
Když vyjmenuju celý sáhodlouhý seznam všech skutečných finančních nákladů, které počínají u pracího prášku na ty obnošené džíny a končí u plateb, které odesíláme státu, pořád nejsem na konci.
Došitím tašky to totiž nekončí. Přichází čas na focení, úpravu fotek, správu sociálních sítí, web, eshop, emaily se zákaznicemi, vzdělávání i postávání ve stánku na prodejních akcích. A to pořád není vše.
Existuje ještě jedna kategorie, která se do ceny promítá. Jsou to nehmatatelné věci, které ani není možné penězi poměřovat.
- Jedinečnost a neopakovatelnost. Při upcyklaci je málokdy možné udělat něco dvakrát stejně. Zdroje jsou omezené. Každý jsme jedinečný.
- Každý kousek je šperk pro oči. Obraz o trochu více než pouzdro na šminky, ale i to. Je to jedinečná speciální věc stvořená pro vaše potěšení a radost. Aby vás dlouho těšila.
- proces, kterým se rodí nápady, zrání, skicování, utváření myšlenek než dostanou 3D tvar z textilu. Proces k nezaplacení!
- o tom, koho a co svým nákupem podporujeme, se asi ani nemusím zmiňovat.
Chápu všechna ta zdvižená obočí, která vídám, když odpovídám na otázky o ceně.
Rozumím tomu, že lidé stále porovnávají (hele, tohle si koupím jinde za polovic). Rozumím, protože to taky dělám. V první chvíli srovnávám jen čísla. Ale pak se vynoří hodnoty jako férové výrobní podmínky, etické okolnosti, kvalita materiálu, péče o zdroje, záměr, se kterým jsou věci vyráběny a konkrétní příběhy lidí, kteří věci vyrábí.
Vždycky před Vánoci se to vrací jako bumerang. Geniální příležitost, kdy na toto všechno můžeme myslet o kus víc, protože více nakupujeme.
Myslím, že je fajn si to připomenout, až budeme nakupovat dárky.
Podporou tvůrců a českých značek totiž podporujeme sami sebe. Vybrat si vědomě eticky a férově je podle mě určitá forma toho, jak ocenit sebe sama (nebo své milé), dopřát si to nejlepší. Zároveň tím budujeme vztahy s konkrétními lidmi a tvoříme jejich i svou spokojenost.
A tak je to všecko propojeno.
Láska k práci a ocenění za ni jsou neoddělitelně spojené.
Miluji svou tvorbu. Miluju dělat to, co mě sytí nejenom penězi, ale i uvnitř, v srdci.
Moc bych nám všem přála, abychom za to, co milujeme, byli spravedlivě odměněni. Svými volbami utváříme náš svět. Tak si vybírejme dobře.
