O čtení, krasopsaní a jak to stíhám

O čtení, krasopsaní a jak to stíhám

Nedávno jsem s překvapením vyhodnotila, že ročně přečtu zhruba padesát knížek. Padesát!!! Fíha. Samotnou mě to překvapilo. (Pro jistotu jsem je ještě šla přepočítat, teda padesát jich úplně není, ale od ledna do půlky září je jich 28 a ještě čtrnáct týdnů v tomto roce mě čeká). A když si o tom povídám s kamarádkami matkami, vždycky dojde na totéž.

Nechápu, jak to stíháš. Tři malé děti, šiješ, pořád něco vyrábíš… a přečteš tolik knížek.

No, taky to nechápu. Ale posledních pár dnů mi zacvaklo zase dalších pár kousků skládačky mého života.

* * *

V rozhovoru s kamarádkou matkou jsme řešily rodičovskou dovolenou a práci. Jak najít nějaký kompromis mezi tím naplnit svou potřebu a chuť být s dětmi, vidět je růst, být tu pro ně a na druhé straně touhu po seberealizaci.

Přišlo velké zjištění, že si vlastně neumím představit, že bych uplynulých devět roků byla jen máma na plný úvazek (+ kuchařka, hospodyňka a uklízečka), ale ani to, že bych své děti odložila do institucí kvůli práci.

Přijde mi to přirozené, něco dělat, zatímco mám děti s sebou. Nevím, odkdy se naše životy rozdělují na “pracovní”, “mateřské”, “rodinné” nebo nějaké jiné. Mám pocit, že mám jen jeden život – ten svůj. A ten rozhodně nespočívá v péči o děti, vyvařování jim a gruntování bytu.

Můj život je hromada tvoření, kreativní práce, spřádání plánů, budování mého DoMa, setkávání s jinými ženami, spousta dalších věcí a taky to čtení. A naše děti jsou prostě při tom. Dokud jsou malé, více pozornosti jde k nim, jak rostou, více pozornosti jde zase zpět pro mé aktivity. 

Připadá mi dost šílené přerušit svůj vlastní život na 9 let kvůli mateřství, i když vím, že některým ženám se to stane. Protože najednou je tu někdo, kdo chce permanentní pozornost a péči.

Sama jsem s dětmi přišla o spánek, na jaký jsem byla zvyklá, jídlo, jaké jsem jedla, začala jsem se jinak oblékat, potkávat se s jinými lidmi v jiných denních dobách, chodit na jiná místa, všechno se změnilo. A ano, můj život se změnil od základů. 

Ale pořád je to můj život a tak se o něj starám ze všech sil.  Prý, že spokojená máma = spokojené dítě, spokojená rodina.

Znovu stejná otázka. Tak to teda děláš? Jak to stihnout žít se třemi dětmi… Jak už jsem psala, nevím. Asi každý den myslet na sebe a udělat každý den kousek.

Pokud jde o čtení, čtu každý den pár stran, to, co mě baví. Nejlepší jsou tak skvělé knihy, které ani nechci odložit. Děti si dělají svoje a já si přečtu ještě několik odstavců. Čtu když kojím. Takže polední pauza a večerní uspávání (no, zase ale nečtu pohádky dětem. Spoléhám na to, že se učí nápodobou a taky sáhnou po knize do postele. Jak rostou, ukazuje se, že se nemýlím).

A kousek stačí.

Před pár dny jsem viděla rozhovor Martiny Chomátové s Kamilou Kábovou o krasopsaní a jeho zvláštních efektech. Když jsem slyšela, že se tomu věnuje necelý rok!!!, říkala jsem si Fíííha, tak to je úžasné. Za rok se toho dá stihnout!

A protože mi to už nějaký čas leželo v hlavě (jako něco, na co se jednou vrhnu, až bude více času), vzala jsem konečně fixu a ozdobila sem si stránku v diáři. Byla jsem překvapena, že mi to jde, že je to na chvilku a jak moc krásně to vypadá:

“Mami, Kája umí takovou růžičku z hlavy”, “jak z hlavy, jako že jí roste z hlavy???” Ne, jako popaměti. Jó, tak to je můj cíl.

Sedíme odpoledne před domem.Vytiskla jsem si nějaké vzory květinek a čtyři abecedy pro inspiraci a ať mi stojí modelem a večer jsme si na zápraží mezi jízdami na kolobce a povídání se sousedkou daly s Dorotkou dvacet minut našeho vlastního kurzu handletteringu.

Můj vlastní život realizovaný mezi smečkou dětí.

Takže tak to je :). Stačí kousek. Čas jen pro mě a můj život.

I kdybych se o děti měla starat ještě příštích dvacet let, nechám si svůj život v té  spoustě chvilek a kousků, které za rok hodí seznam padesáti přečtených  knížek. A taky dalších pár spokojených zákaznic, další projekt pro můj web a parádní načančaný diář. 

Jestli vás zajímají další kousky z mého života nebo naší Domácí továrny na radost, přijďte si pro inspiraci! Sdílím je na Facebooku nebo Instagramu.

 



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.